Dobro.

Však dobro! Věčný paprsk s rajských výší!

On stále dolů k lidstvu přetéká

a hřeje, vnadí nitro člověka

a kráse, lásce staví stan tam v tiši.

Ač zlo s ním válčí v duchů vzdušné říši,

ať cesta k vítězství je daleka,

že ani tvář těch duchů pravěká

cíl boje neshledne a neuspíší:

Přec věřím, dobro vítězí tu zvolna,

že člověk bohu pomáhá v tom boji,

by v obří vzrostla síla obapolná.

Nad sklaným zlem dvě myšlénky se spojí

a splynou v jedno světlo nekonečné,

tou jednou touhou dobra živé, věčné.