Dobročinná.

Pohlédám-li na tvé působení,

Jak po stezkách tvého života

Všude zkvétá nuzných blahota,

Tož i já mám z toho potěšení.

Jemná rosa je tvé utrpení,

Teplá vlažička tvá štědrota;

Kde se jevíš, mizí mrákota

Jako při růžovém rozednění.

A jak vyšší moci, nevídány,

Často mezi lid se míchají,

A potichu hojí bolné rány:

Tak nejraděj blažíš ve skrytosti,

A když to mé zraky zhlédají,

Plesám nejvíc, že’s má na věčnosti.