DOBRODRUH.

Přišel kdysi rytíř Graalu

do veliké dědiny,

na prsou měl krunýř králů,

na hlavě měl šediny.

Přišlo mu zde dosti cize –

ironický pro vše smích,

neznal nic než svoje vise,

bůh ví, co vše skrýval v nich.

Píval stará, zlatá vína,

říkali mu trubadur,

každou chvíli píseň jiná,

dneska v cis a zítra v dur.

A když jednou s druhy seděl

plnou číši k ústům zved’,

k zemi kles’ a slova neděl:

na rtech smích a v srdci jed!