Dobroslav a Blahuše.

Kdybych hojnost zlata měl,

Všeckobych ti za odměnu,

Za tvou lásku skrovnou cenu,

Vzdáti chtěl.

Nežádám sy skladu mít,

Netřeba je k blaženosti,

Umím málem v spokojnosti

Šťastně žít.

Kdybych panstvíčkami vlád,

Neb měl množství dědin, statků,

Všeckybych ti bez ostatku

Velel dát!

Láska jenom bohatí

Láskou odměnnou své sluhy,

Se statky se lásky dluhy

Nesplatí.

Pro tebebych sobě přál

Důstojenství, abys ctěna,

Skrz mne byla povýšena

Dál a dál.

K čemu k lásce důstojnost? –

Dost mám, vzals mi srdce drahé:

Rozvedlaby planí blahé

Nestejnost.