DOBROU NOC.

Oblekl si modré plátenice,

kabát; čapku na hlavu si dal.

Zlíbal ženu, dětem zlíbal líce,

a tak do práce se z domu bral.

„Dobrou noc,“ tak šeptal na rozchodné,

„spěte sladce, opatruj vás Bůh.

Jdu do práce, nebezpečí hodné;

snad se zříme – již mě volá druh.“

Odešel a sotva břesklo ráno,

děsná zvěsť – v šachtě se výbuch stal,

na sta lidí jest v ní pochováno,

všude nářek vdov a dítek žal.

Večer líbal ještě děti, ženu;

dobrou noc jim šeptal jeho ret –

Zdaž již v duchu tušil onu změnu,

že do rána zmizí v lepší svět?