DOBROU NOC!

Ach ano, ano, tak as bylo to!

Tak před zrakem se vše mi otevírá.

Zřím zpět, jak stál bych na vrcholku hor

a pod mou nohou pláň se táhla šírá.

Ta pláň, tak smutná, to jest život můj.

Ni jeden květ, ni pták tam nezazpívá.

Jen šedá mlha pne se nade vším

a pouze v dáli trochu světla zbývá.

Oh, mladé touhy, světlo duše mé,

vy hvězdy ztracené tam za oblakem,

dnes zřím vás zas a pláči nad vámi!

Jak řady mrtvých jdete před mým zrakem.

A pláči nad vámi i nad sebou,

sám s sebou nespokojen, s nedůvěrou

ve vlastní síly, v lidi, v celý svět,

jak Hamlet sžírán pochybností sterou.

Oh, bláhový! Co hledáš, Hamlete?

Co čekáš od života, zaslepený?

Snad ještě věříš v srdce horoucí,

pro něž by srdce tvoje mělo ceny?

Jdi, snílku! Zde jen lež a přetvářku

svět udává za poctivosti minci.

Jdi! Zavři oči! K spánku polož se!

Tak je to nejlíp! – – Dobrou noc, můj princi!