Dobrou noc.

Na západě zrudnul nebesklon,

k boku lesa stulila se víska,

sivá mlha stoupá z třasaviska,

táhlým hlasem s věže zpívá zvon:

Dobrou noc, dobrou noc!

pro poletné krajem ptáče,

pro setí i pro oráče,

těm pak, kterým srdce pláče,

vyjdi Pánbůh na pomoc!

Dobrou noc!

Klidno všecko: údolí i vrch,

hnízda mlčí, ztichla oulů česla,

jenom na trávu, jež vedrem klesla,

šumně potok hrsť svých perel vrh’.–

Dobrou noc, dobrou noc!

pro unylé vaše hlavy,

pro motýlů bílé davy;

všem, kdo zlým se žitím naví,

vyjdi Pánbůh na pomoc!

Dobrou noc!

Černým křídlem tma postýlá zem,

sotva dýše, slova nehovoří;

z mraků hvězda, z ňader zpěv se noří,

a vzdech snivý zprahlým chvěje rtem:

Dobrou noc, dobrou noc!

všem těm žalům v ňader knize –

nechať v písně zlaté říze

každé strasti, každé tíze,

vyjde Pánbůh na pomoc!

Dobrou noc!