DOBROU NOC.

Tys chodívala, dítě, k mému loži

a dobrou noc mi vždycky přávala’s,

když dívaly se hvězdy na svět boží,

v košilce bílé, bosa, volný vlas.

Dnes marně čekal bych, že přijdeš ke mně,

dnes k tvému lůžku musím jíti sám,

a ty v něm ležíš, usmíváš se jemně,

a květiny a svíčky jsou mu rám.

A ty v něm ležíš, jako z vosku líci,

na čílko padá žlutý tobě svit;

ach, co jen tobě naposledy říci,

když musíme se spolu rozloučit.

Den plál, den shas’ – co zmůže povzdech lidský?

a spat jsi šla, jak větší chtěla moc –

tys k mému loži chodívala vždycky,

nuž, dítě, spi, dnes tobě: Dobrou noc!