DOBROU NOC!

Po vírném tanci nyní dobrou noc,

a spěte sladce, moje drahá slečno:

ať zdá se vám, jak velká lásky moc

a žertovat s ní jak je nebezpečno!

A spěte klidněj, než ten bude spát,

jenž při čtverylce – však vy dobře víte! –

když z vaší ruky bílý vějíř pad’,

se pro něj shýbl ku podlaze hbitě

a při tom vaší ruky – nač se rdít?! –

jak jeho ústa letem dotknula se:

ó já to zřel, ten v oku vašem svit –

a po chvíli že vějíř pad’ vám zase!

Ba, já to viděl, slečno spanilá,

jak čtverylku jste potom celou spletli,

a jak jste v zmatku oči klopila,

když pohledy se vaše náhle střetly.

Leč nyní se už více nerděte,

toť v novém plese pohádka je stará:

kéž ve květ vonný ona rozkvete

při sladkém dechu mladistvého jara

a vaši lásku malou za chvilku

když spálí život ve svých blesků jase –

no, až budete tančit čtverylku,

svůj vějíř maně pusťte z ruky zase!