DOBROVOLNÍ VĚZNI

Lehkými ztrácí se oblaky

vteřin míjení,

osvobodit jak mohly by

ty, kdož jsou vězněni.

Mnoho je vězňů,

jedni se zavřeli v lásky kleci,

jiní sedí v bídy černé věži,

jiní v hrobce nemoci své leží,

jedni vlastní rukou sebe

do osudu zazdívají,

nevědomi, kde svítí hvězdy

zítřejšího jejich nebe.

Mnoho je dobrovolných

vězňů lásky,

kteří šli chudými poli

sbírat své klásky.

V duších svých bohati

zapomenuli výpočty sobců

k hodům se pozvati.

Tolik vězňů

a úsměvem ve svých žalářích chodí,

třebas i vědí, že je to poslední žalář,

z něhož jen smrt je osvobodí.