DOBRÝ KNĚZ.

Vše měli v zardoušených srdcích svých,

i malomocný hněv a trpký smích,

cit právní uražený na vždycky,

i úžas nevýslovný nad tou ranou

tak zákeřnou a mstivou, nečekanou,

nad důstojností svojí zašlapanou

tak podle do bláta, tak nelidsky.

Vše měli v rozdrcených srdcích svých

v té hrůze žalářní a němém tichu,

jen vědomí ne jakés viny, hříchu,

ne vzdání se, ne lítost, pokoru.

Když vešels, vzhlédli plni odporu,

neb myslili, žes pomahačem katů,

jich sluha placený a pochop státu

a travič studní, lstivý inkvisit.

Však Tys jim nesl v otevřené dlani

své srdce plné lásky horoucí

a touhy, zachránit je tonoucí

a udržet a na břeh dopravit.

Tys sílil je a zdvíhal, neměl dost

jen rychle vykonat svou povinnost

a odejít jak nepozvaný host.

Tys přinášel jim do cel radost, smích

a světlo sluneční. Tys hlavu jich,

když na prsa mdle klesla, opět zdvih',

dny lepší ukazuje zdaleka.

Tys vrátil zas jim víru v člověka,

v řád světový a lepší budoucnost.

Tys nedbal ničeho, ni varování,

ni podezření, výtek, hrozeb ani.

Ty bídou jich a hladem dojatý,

sám hladov, chleba nosils pod šaty

a noviny a listy na těle.

Šels k pánům žalářním a odhodlaně

k nim mluvil, přimlouval se vroucně za ně,

jels k ženám jich, jels hledat přítele. – –

Ó vzácný kněže, jehož vyslal Pán!

Ó dobrý průvodce! – Tvé drahé jméno

se stkvíti bude v historii naší,

vždy s úctou vzpomínáno, velebeno.

A pro ně mnoho bude odpuštěno

z dob dávno minulých, i Koniáši.

Ó, díky, dobrý! Budiž požehnán!