Ó doby, loyalnost kdy byla vším...

Ó doby, loyalnost kdy byla vším,

Achillem, Lyäeem monocrat sám,

jenž v jasu solu slunil se, ssál plam,

drak, salamandr zvůle čiré v šprým.

Kdy despot lidskou něhou jímá, mním?

Cyclické stróphy v trill dci Prokne v mam

nejtvrdších spáčů shluk burcuje, zřím,

convence dóm v prach zvrácen, bludu krám.

Rek plumpní Aeolos jest doby naší,

mníte. Leč pro kyj, násilí vždy pieta zbývá,

neb emancipace množství, jež z pólu kývá

v pól, individua vždy věc jest, v hrudi

zda Atai plá mu či pochybnost studí

jej v rmut a mor. Heslo, norma vzplaší,

leč z logiky, rozumu dobro raší.