Doby májové.

Dojemné májové doby,

dojemné červánků chvíle,

když přes les – brázdy i hroby –

večer jde perutě chýle.

Šero se rozbíhá všade,

křepelky tesklivě tlukou,

den hlavu umdlenou klade

do černých od práce rukou.

Z dalekých končin to zvoní,

hlasněji buší to v hrudi,

myšlenky hlavou se honí,

pohádky duše se budí.

Srdce jak hedvábnou přízi

zvolna je svíjí a snová,

kéž dřív, než zteří a zmizí,

věčnost je skryje a schová. –