DOBYVATELŮM.

Ó křepký zápase

sil, zdraví a krásy a mládí,

snů nových a rhytmů a forem...

Dny překotné pádí

vždy za novým dílem

a silným vždy ožijí tvorem...

V svět vyjděte směle,

ó dobyvatelé!

Je radostný života boj!

Svůj zdvihněte mladý štít

a neposkvrněnou svou zbroj,

ne ztrácet, – však duchem se bít!...

Chce člověk být unášen života hlasem,

svou opravdovostí, svým vnitřním žasem

a vykřiknout mocně: žít!

Ó člověče, spěš...

A pohleď, den jasný že sladce voní,

brouk zlatými krovkami s třeslice

se smeká a kobylka skok a skok,

že přelétá travin vysokou věž,

kol motýli perleťoví že v tanci se honí,

i cikáda zamilována je velice

do žhnoucích svých slok...

Snad zítra již

vše život svým přetaví žárem v chvění,

na podzim vypraží zeleň luk,

sny těkavé v záměry k činům změní,

dá drsnost hebkému stisku ruk,

dá brouku se s krovkami zhnědlými vléci,

pel s křídel setře a kouzlo s věcí,

své vyryje značky podél cest,

svým dechem svadnout dá ratolest

a večerů olověnou tíž

namíchá v mlhy a v noc, kdy spíš...

Ó člověče, spěš...

A, ratolest jsi-li, v kmen vyrosť záhy,

a kmenem-li, v dub ze slunce a vláhy,

a jsi-li potok, ty prorvi se v řeku,

a jsi-li řeka, až v moře vplyň v bouřícím jeku,

a jsi-li moře, svým hymnem vyzpívej světy,

své nové dráhy a nové mety

a ostrovy nové, jež odkryješ...