DODATEK K TESTAMENTU.

Přátelé, co odkáži vám,

povím přesným testamentem –

tento kodicil vám jeví

moje přání poslední:

Až mě hlínou zasypete,

čtěte hlasně na mém hrobě

aspoň po dvou, po třech básních

z těchto drahých lyriků:

Wojkowicz, Theer, Otto Fischer,

Zeyer také nemůž zklamat,

pak pan farář z Prostějova,

čacký Dante-Lutinov.

Item Sova – ač on raděj

Horace prý než mě čítal –

dobrá, nasypme mu takto

na leb uhlí řeřavé!

V posled ty, kdož „obrodili

sestárlou nám poesii,“

u nichž za živa jsem nikdy

za verš prvý nedošel –

Čas je plný nejistoty,

zvláště když je člověk v hrobě...

Může ožít tam a dýchat,

všemi smysly vládnouti –

Co pak počít ve tmě truhly?

Kterak životu se zbýti,

jenž se vrátí nečekaně,

sotva že byl odešel?

Někdo chce, by pro jistotu

propíchlo se srdce jemu –

plán můj bude bezpečnější:

čtěte mi ty lyriky!