DOHRÁNO.

Je komedie dohrána. –

Teď přemýšlet lze do rána,

uvolnit vše, co plakat chce,

a sčítat smutné billance.

Je po divadle, a co víc?

Já neřek’ vše, co chtěl jsem říc! –

Autora chyba! Špatný um! –

Jen když se smálo publikum!

A odměna? – Ten dobrý smích

rozhřátých očí veselých,

leč nejvíc jedněch očí snad –

těch, jež jsem mohl mít kdys rád!

A lampa tiše zhasíná...

Kdos bdí tu, který vzpomíná:

má duše... lká tu v tichu snad

po všech, jež měl jsem kdysi rád...