DOHRANÝ VALČÍK.

Já cítím ještě stisk tvé ručky bílé,

kdy tance vír nás hnal

a snivý valčík jásaje a kvíle,

nám čaroval.

Ó, že jsem tehdy plach té síly neměl

ti všechno, všechno říc’!

Rej došuměl, sál vystřízlivěl, ztemněl,

sen roztál v nic.

Jen cítím ještě stisk tvé ručky bílé,

kdy hnal nás tance vír,

a vím, že nenajde ni jedné chvíle

mé srdce mír.