Dojem ulice.

Sychravým vlhkem (jak prsa mi tíží!)

žlutavá všednost se plíží –

V kročejů šelestu postavy míjí,

hovory míjí a rachotí vozy,

všechno mě uspává, konejší, spíjí

vřavou, jež těhotna lidskými losy...

Života nářek v hlubinách skryt mi

s bolestnou sklamání tíží –

umlká táhlými měkkými rythmy – –

Do hlasů zmatené směsi

hodiny bijí,

chmurný dech času se věsí

na jejich úderů šíji –

sychravým vlhkem se plíží a svíjí,

jakoby lkaly, táhlými rythmy...

(Života nářek v nich skryt mi

s bolestnou sklamání tíží!)

V kročejů šelestu všechno kol míjí,

hovory míjí a postavy míjí, rachotí vozy,

žlutavá všednost mě spíjí – –