DOJEM.

V chladnou noc, když hvězdy plály,

vyšli jsme ze sálu ven,

v bílém sněhu roztávaly

stopy naše, jako sen

takty hlavou šuměly...

Zrcadla už zkalila se;

zbytky párů tančících

v posledním už světel jase

vířily a sál už ztich’,

v šatně ještě hlučno jest.

Bah! Já zíval pouze nyní,

noc to byla, přešlá dnes,

ale dál jak by tou síní

valčíku se rytmus nes’,

mrtvým stínům do tance!

Již jsme došli. Měsíc bledý

nad krvavým jitrem plá...

s Vašich ňader naposledy

kytice už uvadlá

voněla mi k rozchodu...