Dokonal jsi!

Dokonal jsi! Smrti chmurou zrak Tvůj zkalen

a cíl, po němž toužil's, tolik ještě vzdálen!...

V sledním vzdoru vůle, v sledním vzmachu síly,

vztyčen touhou zřel jsi k vysněnému cíli –

Ještě vzdech – – a temný stín se v oči skládá

a z Tvé ruky pevně zbraň, již třímal's, padá...

Nepadla však! Děti chopily ji Tvoje,

svorny v jedné touze dokončit Tvé boje!

Dokonal jsi! Nadšení zář z Tvého oka

padla dětem Tvým však duše do hluboka!

Dokonal jsi! Ale boje krutá vřava

nad Tvým hrobem neuleví, nepřestává –

Tvojí stopou k cíli jdeme, Tvoje děti

a Tvůj, otče drahý, duch nám v zápětí –

Zbraň Tvou dokud jeden třímat bude moci,

nezhyne Tvá snaha v zapomnění noci –

Vítězství až trofej v nejkrásnější zdobu

v trnový Tvůj věnec vpletem na tvém hrobu.