Dolce far niente.

By Jaroslav Vrchlický

Jen stará vrba nad námi

se jako přítel sklání,

a kolem klid – jen v prsou mých

to srdce v divém plání.

Chceš-li ten mocný plamen znát,

sem k boku mému sedni

a pozoruj, jak slunce plá,

čím dále ku poledni.

Jak modré nebe šíří se,

v slunci se lesknou skály –

či zaplálo to oko Tvé

a rty se pousmály?