DOLOROSO.

Tak blízko jsi a nemáš ani zdání,

co duše moje musí unésti...

Ne úsměvy, ne slzy, pohrdání –

jen mlčení měj pro mé bolesti!

My nedovedem mluvit jejich řečí,

vlož ruku svou mi mlčky na čelo –

má bolest byla stokrát, stokrát větší,

byť stokráte to tebe bolelo.

Jsme na pobřežích věčnosti a smutku,

a veliké je ticho nad námi,

jdem pospolu a neznáme se vskutku –

já krví splácel, co ty slzami.