DOMA. (II. Cestou.)

Pod hradem feudálním cesta spěje,

mříž parku v pravo, v levo, ze všech stran;

jdu silnicí, jež pro dav, přemýšleje

o zlu a dobru v světě. Kráčím kolem bran,

s nichž v kaskádách se svěží břečtan směje.

V tom v keři výskne si a vzletí pták,

za letem jeho obracím výš čelo,

tu mezi mříží v parku stihne zrak

zející namířené dělo.

Za ptákem hledím výš.

Hle, tu se zvedá dál pár kroků v trávě kříž,

zkad Slitovník své ruce rozbodené

ku trpícímu lidstvu natahuje...

Mou hlavou sporu vichřice se žene,

k dělu i kříži zřím

a přemýšlím,

že pán, když v kočáře se z brány vyřítí,

v své duši necítí,

jak Boha lásky dělo poličkuje...