Doma nejlépe.

Aj, ty lesklá štičko v rybek roji,

chceš-li býti milou družkou mojí?

V moři jsi, kde nástrahy ti hrozí,

pojď, mě řekou švarná loďka vozí!

Natáhnem té loďky bílá vesla,

by nás kolébavě dále nesla,

pěkně kolíbavě a přec tiše

k břehu až, kde milého je chýše...

Vidíš, jej? Hleď, už nám k domku všade

po blátivém břehu lávky klade,

a přec váhám, proč, když cíl tak blízký?

Ach já rodné vzpomínám si vísky!

duše moje bojí se a teskne;

bláto vísky stříbrně se leskne

víc než bílý peníz právě nový...

Slzou vlnkou lávky ženichovy.