Doma

Mlhy jsou v kotlinách a bez lesků sivé je nebe;

vejde-li člověk do lesů, hlavu zadumán svěsí.

Po rusých temenech vrchů zavřených v sebe

na šedých šlářích ticho skřehlými pluje lesy.

Datel jen odklepává hubený den svůj a těká

po sosnách fijalových. Sýkora v habří pískne.

Melancholická radost a barev dřímota měkká

pod nebem uzavřeným k zemi přátelsky tiskne.

V teplém tak hnízdě ptáku dobře a veselo bývá,

hledí-li mřežovím větví s rodného stromu...

Obloha má ovšem slunce, ale je nepravdivá.

K zemi se navracíš. I když je chudá. Domů.