Doma

K všem divům, jež v kráse stvořeny,

se upínal zrak můj vzňatý,

jen v tobě však tkvěl jsem kořeny,

domove, domove zlatý!

Když veslaři v bouři zradili

poutníka důvěru prostou,

když místo věží mohyly,

bez růží trny jen rostou,

s děravým uzlíkem nadějí

přikrčen k dědovu nístěji

šeptám si zprahlýma rtoma:

Chval, duše, Boha – jsi doma!