Domácí slečna.

Jak vlaštovka je plachá, sniva,

pleť bílou má jak lilije,

a drobná ústka mlčenlivá,

jež před hosty když něco praví –

vždy bázně při tom ruměn tmavý

jí obě skráně polije!

Však v tísni té jen sotva chvilku

jí zaplá růžné teplo v nich!

Pak řeč jí shasne, jako v trilku,

i zbledne opět líce vnadná,

a zas jak prv – je přísna, chladna,

a mrtvě bílá jako sníh...