Domažličanky.

Pěkné děvy chová

Šumavička, věru,

každá nad královskou

krásnější je dceru.

Sladce z černých očí

svítí jasné zory,

jako když se na čas

pobleskuje s hory.

Rtíky-li se smějí,

v takém všecko ladě,

jak když rozvije se

růže na zahradě.

Však když zazpívají

řečí sladkozvukou,

tu jako když v jaře

slavíkové tlukou.

Každé slovo zvonek!

Kéž srdéčkem v hrudi

celou Šumavičku

k dávné Slávě vzbudí!