Dome milý! hruď má pro tě jásá;

Dome milý! hruď má pro tě jásá;

V tobě sídlí přemilostná paní,

Andělův zbor chodí zírat na ní,

Krása její vše je divem žásá.

Avšak není tělesná to krása,

Jížto nice andělé se klaní;

Vděkové jsou ducha nevídaní,

A zrak její věčnou spásu hlásá.

Od ní seraf můž se učiť modliť.

Když ji vidím, z duše té se stydím,

Knězem jsi ty? Kdež tvá zbožnost? si dím.

Světice, o rač tu déle prodliť!

Dokad tu jsi, nebe se k nám níží,

Když odejdeš, kdož je tehdy sblíží?