DOME ZLATÝ.

Dům otcovský je zlatý dům,

byť byl jen chudou chatkou.

Tys naším domem otcovským

a zároveň’s v něm matkou.

Byl jednou jeden bujný syn,

ten od otce vzal podíl,

vzal hůl a dal se do světa

a za rozkoší chodil.

Se světáckými soudruhy

pil, tančil, besedoval,

až všechen statek promarnil,

až dopil, dohodoval.

Pak, prázdnou kapsu, srdce též,

soucitnou duši hledal,

vzpomínal na dům otcovský

a zamyšlený sedal.

A musil černé bravy pást

u bezcitného pána,

i bravům svojím záviděl,

když neměl jísti z rána.

Jak dobře se měl u otce,

kde všeho hojnosť byla!

A lítosť velká, upřímná

mu srdce naplnila.

I řekl: Vím, co udělám!

K tatíčkovi se vrátím

a odprosím jej horoucně

a kolena mu schvátím.

A byla radosť veliká,

že syn se vrátil domů,

matička hody strojila

a otec slzel k tomu.

Ó Matičko, též promiň těm,

kdo svést se dali chtíčem,

a otcovský dům otevř nám

tím zlatým petrklíčem!