Domek v horách.

Hle, z bláta domek ulepený,

tak celý mechem zavitý

a v jabloně květ ukrytý

jak děcko do bělostné pleny.

Tak z hor se dívá do údolí

jak z hnízda ptáček nesmělý –

kol lesy háv svůj rozstřely

a zlatem kmitá žito z polí.

A ptactva hlasy tisíceré

sem zaléhají jásavě,

stříbrný pramen k doubravě

se ze skal v hlasném smíchu bere.

Zde jistě lidské štěstí trůní!

V síň kročím: svíce plápolá –

spí v rakvi mužská mrtvola

a žena s dětmi pláče u ní.