DOMINIK SCALZO A JESU MARIA.

Střeštěný byl to karmelský mnich,

jej v Římě měli pro žert a smích,

papež, by ustal klášterský spor,

poslal ho k vévodě do Bavor.

Kázal mu donést svěcený meč

na zbojných Čechů loupežnou seč,

s Bavory také vedral se k nám,

ad majorem dei gloriam,

Dominik a Jesu Maria.

Protlouk’ se s vojsky a prožebral,

co nemoh’ dostat, tajně si bral;

hladu měl přes to napořád víc,

až dostih’ za noci Strakonic,

německých jezdců kde řádil pluk.

Tu zpěvný varhan zaslechl zvuk;

prodral se lidem, prolezl chrám,

ad majorem dei gloriam,

Dominik a Jesu Maria.

Bez rámu obraz v předsíni shléd’

mateře boží; sebral jej hned,

pod pláštěm tajně z chrámu ho nes’

k Podsrpu v hustý jedlový les.

V zášeru stromů snoval lest:

zavírák sevřel v kostnatou pěst.

„Zázrak,“ děl, „na Čechy udělám,“

ad majorem dei gloriam,

Dominik a Jesu Maria.

V obrazu oči dvakráte pích’,

rudě je zbarvil a dal se v smích:

„Kacířský, řeknu, že je to čin,

div však, že konal zde Hospodin;

z očí že čerstvá prýští se krev,

zázračný že to od Boha zjev!

Zahraje českým potvorám,

ad majorem dei gloriam,

Dominik a Jesu Maria.“ –

Do Čech když Bavor hnul se v děs,

obraz vojsk v čele Dominik nes’,

utíral s očí posvátnou krev,

zlotřile nítil záští a hněv;

po pláních běhal i po horách,

hulákal, žvanil zběsilý tlach:

„Kacíře bijte, volátě k vám

ad majorem dei gloriam,

Dominik a Jesu Maria!“

Přes jižní kraje, přes celou zem’

s krvavým bloudil mnich obrazem,

denně ho krvavě zmaloval,

baby a blby hromadně štval,

Bavorů v čele k Praze s ním vtrh’,

na Bílé Hory nesl jej vrch,

tropil jím kejkle, množil jím klam

ad majorem dei gloriam,

Dominik a Jesu Maria.

Zaslzel nad Prahou věčný Bůh,

zajásal Dominik, dobrodruh;

krev plála vůkol nad žhavý mák,

zběsilý zvítězil Bavorák;

vyhráli Vlach, Španěl s Polákem,

královští prchali tam i sem;

římským tak pomohl nástrahám

ad majorem dei gloriam,

Dominik a Jesu Maria.

Pak ztratil z Prahy se mnich jak smrad,

do Říma spěchal: k ještěrům had,

Strakoňský s sebou odnesl lup,

v klášter se vrátil starý zas hňup.

Smáli se tomu všichni, kdo kdes,

smějí se tomu lidé i dnes.

Škůdce byl lstivý, vždy s vrahy stál

mstný karmelitanův generál

Dominik a Jesu Maria.