Domluva břízy.

Nařezalo děvče v době mízy

snítky jako brčál z bílé břízy,

ale bříza dívce hovořila:

„Neřež proutků, panenko má milá,

toť na hodné děvče příliš kruté,

neřež aspoň všecky, jen ty žluté,

jen ty žluté, diblíku můj smavý,

aby cigánky své černé hlavy

hebkým vínkem, jejž si ruče svily,

k tanci při měsíčku ozdobily.

Tobě netřeba jich ani trocha,

ty máš růže od milého hocha,

ty máš charpy, máky, kytky klasů

do vrkočů zlatoplavých vlasů;

ty máš svlačec na vinutém stonku,

hojnost kopretiny, hojnost zvonků,

krásných zvonků, jež se zdobně kloní,

z úst jež voní, z hrdla švarně zvoní;

přej ty proutky ve věnečku prostém

našich lesů věčně plachým hostem.