DOMLUVA ŠAŠOVA.

Ó nechvěj se a nevzdychej!

Co srdci mému bouře rej,

co rozkacená vodstva říš?

V mém náručí ti jistá skrýš!

Nechť zuří voda, žár i dým,

já paží svou tě polapím,

a jako nejkrásnější plen

zpět vynesu tě z moře ven!

A zanesu tě blažen pak

v ten kraj, kam v pláči zří tvůj zrak,

a v otcovy tě v lokty dám –

a chceš-li, v moři umru sám! –