DOMOV (I)

Moje drahá Napajedla,

ó vy jste se nepovedla

svému Tvůrci dobrému!

Ač jsem prošla prachu spousty,

potkala jsem jenom chrousty,

ale nikde člověka.

Později snad, v letním žáru

potkám přec pár nadkomárů,

jež mi trochu vzruší krev!

Ale teď tu není pranic,

v Praze kde který dlí panic,

není o kom verše psát.

Tak, má drahá Napajedla,

vy jen sama jste mne svedla

k těmto slokám hymnickým!