DOMOV (III)

Byl večer zářivý,

byl večer jarní něhy,

stín padal na nivy

a temnil plavé břehy.

Z nich povrch Moravy

plál zlatěrudým pásem,

až v plamen sálavý

se nítil zářným jasem.

A plamenu jak dým

vzduch prozářen byl stmělý,

nad městem utichlým

se vznášel zrůžovělý.

Na nízkých domů řad,

na dusné jejich krovy,

ze světlé výše pad’

dnes odlesk pohádkový.

Mne zlákal zdaleka,

z mých dum a polosnění,

tu hledat člověka –

však nebyl k nalezení.