DOMOV SRDCE

Bůh vzal, Bůh dal.

Říkáte: Nemá se klesat.

Proto vám požehnal:

Dal osmdesát.

Kraj rodný, rodnou ves

v očích máte,

a každou stráň a keř a mez

připomínáte.

A s nimi, s nimi

mateřídoušky květ,

co nezapomněl do vaší zimy

zavonět.

Bůh vzal, Bůh dal.

Jsou hvězdy nad záhony.

Čas tiše rozhoupal

večerní zvony.

Nebolí hlava.

Dny vaše, čistý pramen:

Kol zelená se tráva,

kvete lomikámen.

Váš pohled němý

nebem je mi,

a každá vráska –

bez konců láska.

Bůh vzal, Bůh dal.

Buď požehnán, kdo tolik miloval!

Jen u vás, maminko má,

je srdce doma.