DOMOV (VI)

Chci ještě z vlaku v zúženou pláň

zrak unavený vpíti...

Kostelík kývá, rozsedlá báň

sem tenkým křížem svítí.

Buď sbohem, kraji, nocí i dnem

lež tu pod štítem božím!

Pod tvoji těžkou a žírnou zem

kéž brzy hlavu složím!

A štěstí, kterés mi nemoh dát,

a kouzlo domoviny

snad pocítím, až budu spát,

pod vrstvou tvojí hlíny.