DOMOV

Sama dnes stojím na pahorku světlém,

na chlumu s hájkem a kříži a dálkou

a vzpomínek moře mi zalévá májový obzor.

Jen oči mé zůstaly volné,

mé oči vidoucí dovnitř i na svět pohledem jedním,

mé oči, které se nedají zalít vzpomínek mořem.

Jak klidné, jak pokojné, tiché jsou jeho teď vlny!

Čas, mocnější zlatého oleje, jim vzdouti se nedá

a májový svátek je tiší.

Však hvězdy, kterých jsem neznala tenkrát,

jak znát jich nemůže žádný dne horkého dychtivý pohled,

svítí teď na ně a lámou neznámé světlo

až v hlubinách chladných a němých.