DOMŮ

By Otokar Fischer

Co je to domů?

Tak dlouho byl jsem pryč.

Je to hučení stromů?

či dětský míč?

Je to převoz k mlýnu?

zabrzděný vlak?

Chtěl bych říci svou vinu

a nevím, jak.

Mám domov – jak bodá

ta dvojice slov!

Laská mne voda,

jdu na hřbitov,

tmou točí se víly

a noc voní jak med,

ale do snů se vpily

svod a svět,

přístavy hlučí,

skřípe visutý most

a do náručí

zve proradnost.

Kdo rozdal se, tomu

není v domově lék;

když ví, co je domů,

je bezzemek.