DOMŮ

Před naši díru syslí

mne to vyhodilo,

s mou myslí

si to zatančilo,

a hodiny počaly se mi úprkem

rozvinovati vpřed

jako klubko shozené po svahu,

opily se snem,

rozletěly v slunný svět –

leč konec zůstal pevně na prahu,

na adrese: Bragožda, obvaziště,

měl jsem to v nitru, zakousnuté klíště,

cestou z chladných hor

mi to však nepřekáželo,

křídlatý byl jsem tvor

a dobře se mi letělo,

v pogradecké jaro motýlem jsem slétl –

není-li pravda, vše jsme uvážili,

a přece, hlavičko,

a přece, srdíčko,

jsme se zpili:

opět jeden člověk sálající

v přístavu stanul s makovou lící,

nedočkavostí kvetl –