Don Juan.

Jej vizte v divadle, muž proslavený,

jenž krásou svojí všecky spletl ženy,

všech súčastnil se dostihů a pitek!

Don Juan byl to, polo svadlých lýtek,

všech dobrodružství vůdce vychytralý,

víc požitků než zásad pevných dbalý...

Leč v mrtvé saisoně, když po hledišti

na zpola prázdná místa svit se prýští,

don Juan, vizte! s kým teď šeptat neví

o kusech špatných, v nichž se zkáza jeví,

o vodě, na niž stůně premiéra,

o baletce, jež líbila se včera,

a o pikantních klepech v zákulisí. –

Jej oslovíš, a hned se v hovor mísí. –

Však líp mu sluší v ústech cigaretta

než ohňostroj těch slov, jež v obdiv metá,

neb bicykl, když v svátek vyjede si

zřít kolem prchat tmavé, dlouhé lesy,

neb vdovička vždy mladá o výletě,

s níž pleská o modách a toilettě. –