Donna beata e bella.

Jak šťastný ten, kdo říci v posled může:

Mne zavolala svatá, krásná paní!

Kdo nejkrásnější sny a city schrání,

jen pro ni, hocha touhu, pýchu muže.

Jak Ty k své Bici k ní se vine úže,

v ní vidí cíl a všecko požehnání,

jak s otevřenou stojí nad ním dlaní,

zkad edenské dští na cestu mu růže.

V tom jedině smím v závod s Tebou jíti,

ó mistře úsměvu a mistře hněvu;

mně posud Bice dětských snů mých svítí,

a žehná mi do bouří tmy a řevu

a konejší mi každé vlnobití, –

žel, nemá dík Tvých nesmrtelných zpěvů.