Dopis.

Vymaž mne z paměti,

listy mé spal,

ze vzpomínek vyděď mne závěti,

na všechno zapomeň, co kdy jsi vzal,

daleko odejdi –

a nikdy přec moje podoba

ze srdce tvého nezmizí,

tvou lásku žádná žena

mi polibky svými nezcizí.

Rozkvetlým jarem půjdeš sám,

po jeho krásách zatoužíš –

a hned se z blízké lučiny

očima na tě usmívám.

Vůně tě květů opájí –

vzpomínka na mne je tu zas.

Bělounká břízka – tělo mé

a její závoj – to můj vlas.

Zpěv kosa – ohlas písní mých,

a jeho trilek radostný –

toť volně trysknuvší můj smích.

A proto jen mé listy spal

a zapři v sobě každý cit.

V přírodě se ti zjevím vždy

a duši přijdu opojit.