DOPIS

My měli rádi osud, čloěka,

my měli rádi nové, neznámé.

Pak jakás mlha přišla z daleka.

Ta mlha studí. A my zmlkáme.

Svět neztrácí nic těmi podzimy.

Vše vyrovná se, vše se uhájí.

A co v dnech zašlých kdys jsme řekli my,

to jiní za nás nyní říkají – –

Srdce jich plné. Srdce přetéká.

Co počít s ním, my dobře nevíme.

My měli rádi osud, člověka.

Dnes mlčíme, dnes mlčíme.