Dopis.

Dnes, navrátiv se domů z procházky,

našel jsem žlutý dopis na stole,

jež poslalo mi známé děvčátko –

s bušícím srdcem jsem jej otevřel!

Drobounce psáno dvanáct větiček

a roztomile chybný pravopis:

„Můj drahý Emo! Dneska o sedmé

tě očekávám u vrat stodoly,

maminka neví, že se scházíme,

a tatínek jel ráno do města.

Přijď zcela jistě. Čekám na tebe.

A přines s sebou bouquet fialek!

Tvá znejmilejší Marta Suková.“

„Přijď zcela jistě...“ Jak to lahodí,

že srdce v těle skáče radostí,

že rozumím, co ptáci zpívají

a usmívám se šťasten do světa.