Dopovídáno.

U krbu mrazno,

louč dávno splána,

pohádka žití

dopovídána.

Postavy, stíny,

kol ještě táhnou,

za nimi oči

hledí a vlahnou.

V dál jak se nesou

v měsíčném svitu

podzimní, šedou

mhou po pažitu.

Se mhou a se tmou

vše už je stkáno.

Co ještě čekat?

Dopovídáno.