Dorostlá.

Zahledlo se děvče do světa,

šestnáct jar jí, v růži rozkvétá;

v lese, v pláni živo, všude kvas –

děvčátko však pláče, proč pak as?

Táhnou čápy zpátky k nížinám,

v družném rozhovoru sem i tam

ztrácejí se v párku v sad i les,

vlastovice pod krov v rodnou ves.

Dobří zlatí lidé, víte-li,

proč se dívce v srdce tetelí?

Toužíť také, prosím vás,

s těmi ptáky slavit hodokvas.

Srdéčko se vznáší, třepetá,

chce vylétnout také do světa.

Jarní čas mu pěkný dárek snes’:

dorostla mu pérce právě dnes.