DORS TU CONTENT, VOLTAIRE...

Dors tu content, Voltaire – s Mussetem dím,

spíš, Voltaire, kdys posměchem jenž zlým

jsi šlehal králů pych i podlost davu,

zda teď, kdy pod žulu jsi sklonil hlavu,

jsi spokojen, jak ze slova vzrost čin,

kde sil jsi, žeň jak sklízí vnukův syn?

Tys rozbil modly oltářů a kněží,

a Rozum jen teď volnost jeho střeží –

on ze školy kříž Kristův vypudil,

leč s ním i láska, soucit prchly též,

a zbyly zloba, přetvářka a lež;

zisk lidu vůdcem, prospěch vznět i cíl!

A jestli krása k jeho krbu sedla

a v blankytu říš časem křídla zvedla –

byť s nadšením spěl za ní celý svět,

to zpozděný jen Ikarův byl vzlet.

Když v pýše zdvihla Francie své čelo,

kde kultury se týčil skvělý chrám,

již v hloubi tlelo cos a trouchnivělo,

před prahem génij Dobra bloudil sám...

Bratrství, rovnost – marná věků touha!

Svoboda – illuse jen snílků pouhá!

Lid, zbaven víry, pozbyl opor všech –

teď v horších než dřív sténá okovech,

jen Bursa chrámem, kam se modlit spěje,

v ní spřádá osud svůj i lidstva děje,

než záludný vír v propast strhne jej –

a před ním číhá ještě Mardochej.

– Dej, dej! ten křičí, – Vše, co je ti svato,

vděk poesie, vědy jasný um!

Že sloužíš mi, zas odplatou ti zlato,

jen řetěz dále kuj mým otrokům,

bodáky, děla – – Hrob tvůj tich a šer,

však od východu divá bouře kvačí – –

zda k spáse Francii teď smích tvůj stačí

z běd, co již řvou?... Dors tu content, Voltaire?