DOSLOV 1929

Snad v kolébce už nám to matka zpívá,

plášť života že zlatem prošit bývá,

za zlatým sluncem jdeme život celý,

však zlatý plášť jsme nikde neviděli.

Plášť lásky zas prý z modré bývá ušit

a nebe lze prý prožít s ním i tušit,

s ním pod hlavou smíš v branách ráje spáti,

leč tvoje mládí už se nenavrátí.

I přijde Smrt, plášť rudý visí na ní.

Ze všeho zbude jenom vzpomínání.

Nadarmo před ní blednem a se rdíme,

vše jako sníh kdes na srdci nám dříme.

Tak bude zítra, jako bylo kdysi.

Sto barev pro nás osud vymýšlí si

a mládí zatím krásu zná jen jednu:

své srdce dej mi, já tě k nebi zvednu!